DAVID HANVALD
* 1. 12. 1980 Liberec
Malíř, kreslíř
1996–2000 Střední uměleckoprůmyslová škola v Jablonci nad Nisou
2000–2001 Fakulta výtvarného umění Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
2001–2002 Technická univerzita v Liberci
2003–2009 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (Stanislav Diviš)
Žije v Liberci. Navazuje na místní tradici umělců, kteří vycházeli z racionálního základu, své obrazy konstruovali a bylo jim blízké minimalistické a technické pojetí uměleckého díla (např. Vratislav Karel Novák, Jiří Dostál, architektonická skupina SIAL). Autor svoje malby rovněž konstruuje, šifruje a buduje a to za použití výrazné barevnosti. Pracuje s odkazy na skutečná i fiktivní architektonická díla, která rozkládá na ploše plátna a nechává vzniknout abstraktním minimalistickým kompozicím. V poslední době také vstupuje do prostoru a konstruuje trojrozměrné objekty. Dalším jeho tématem je reinterpretace starších děl významných autorů a práce s vizuálními kódy a systémy. Pracoval s kubistickými plátny, architektonickými studiemi Louise Kahna, Morandiho minimalizovanými zátišími nebo obrazy Bohumila Kubišty. Kurátor a teoretik Martin Dostál o něm hovoří jako o iniciačním představiteli jednoho z aktuálních směrů – neomodernismu. David Hanvald patří k výrazným osobnostem střední malířské generace a prosazuje se na samostatných i skupinových výstavách. Je též zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. (M. Kroupová)
Jako červená nit se Hanvaldovým dílem vine snaha vystoupit z klasického obdélníkového formátu závěsného obrazu. Zpočátku to byly různě pospojované průhledné laťové konstrukce, připomínající jakési chaotické slepé rámy, někdy vystupující i do prostoru. Později malby na plátně dotažené až téměř na okraj optického klamu, jimiž autor evokoval na obrazové ploše třetí rozměr. Jindy zase víceúhelníkové formáty nebo sestavy z několika menších „obrazů“. Rovněž v „letristické“ periodě přesahovaly energické tahy malovaných písmen okraje obrazu a tvořily až krajkovité zakončení. V poslední době se tyto principy různě propojují, klasický obdélníkový formát je ale stále narušován různými posuny, výkyvy a přesahy, často se objevují vyříznuté průhledné plochy. Pro Hanvaldovu tvorbu je charakteristická malba a la prima širokou štětkou a řídkou barvou, která zanechává jasné stopy tahu s neopakovatelnou mikrostrukturou. Jako bychom zde cítili ozvěny gestické malby. Stékající barvu ale nenalezneme, protože obrazy vznikají naležato. Drobné náhodné detaily tak zastupují kapky a cákance. (R. Karpaš)
